Vidím to,jak se usměje když souhlasí s mým názorem,je to jinej úsměv než ten normální.Ikdyž i ten normální úsměv mě dostává do kolen. Ten výraz,když se směju něčemu ,co dělá a on na mě vyplázne jazyk. To,jak mluví o dětěch. O budoucnosti. To jak když má svůj záchvat smíchu,(kterej zní jak ďábelskej smích :D) se pleskne do stehna..To,jak pochopí každou provokaci a obratí to proti tomu člověkovi. To,jak dokáže bavit lidi. To,jak je ukecanej. Ale stačí jenom ten pohled očima,když se usměje. Nevím co mám s tím dělat,aby mi tyhle věci přišly všední,normální a abych je tak neřešila a nepřožívala. Nevím. Achjo. Chybí mi. . a on nemá ani ponětí. Co s tím?
